wz

Hamlet - William Shakespeare

03:16 05.01.2016

Tento článek byl napsán v roce 2002 na jiný web


Postavy: KLAUDIUS: dánský král 
HAMLET: syn zesnulého a synovec vládnoucího krále 
HORACIO: Hamletův přítel 
POLONIUS: nejvyšší komoří 
LAERTES: jeho syn 
VOLTIMAND, KERNELIUS, ROSENGRANTZ, GUILDERNSTERN, OSRIK: dvořané 
OSRIK 
ŠLECHTIC 
KNĚZ 
MARCELLUS, BERNARDO, FRANCISKO, REYNALDO: důstojníci 
SETNÍK 
ANGLIČTÍ VYSLANCI 
HERCI 
DVA HROBNÍCI 
FORTINBRAS: norský králevic 
GERTRUDA: dánská královna, Hamletova matka 
OFELIE: Poloniova dcera 
DUCH HAMLETOVA OTCE 
Šlechtici, šlechtičny, důstojníci, vojáci, námořníci, kněží, poslové a sluhové 

Dějiště: Dánsko

 

Mladému princi Hamletovi zemře otec, ale jeho duch se začne v noci objevovat a Hamlet si s ním jednou promluví. Ten duch mu poví, že ho zavraždil jeho vlastní bratr, který se nedávno oženil s jeho ženou a stal se tak králem dánským. Hamlet přísahá pomstu a ničím jiným ani nežije.

 

Aby Hamlet docílil svého plánu, tak ze sebe začal dělat tak trochu šílence (prostě se pomátl) a vychází mu to. Všichni ho mají za pomátlého a on tak může kout své plány. Pořád ale váhá, jestli ten duch nebyl přelud a jestli je Klaudius skutečně vinen. To si potvrdí až jednoho dne, kdy si na hrad pozve herce, kteří mu mají před králem sehrát scénku, ve které vlastně herci převypráví Klaudiovi to, co udělal se svým bratrem. Klaudiovi se z toho udělá špatně a z představení odejde.

Hamlet si je jist a král zase pochopí, že je pro něho Hamlet nebezpečný a rozhodne se ho poslat do Anglie.

 

Ještě předtím ale Hamlet zabije Polonia, otce Ofelie a Laerta, jehož tělo kdesi zahrabe. Pak poví matce, se ví o svém novém nevlastním otci, ale ta mu nevěří. Hamlet musí tedy jet do Anglie s Rosengrantzem a Guildensternem, ale nedojede tam a tito dva muži jsou kvůli takovému jednomu konfliktu později zabiti.

 

V Dánsku se mezitím nešťastná Ofelie utopí a Laertes přísahá pomstu. Tu může vykonat, když se Hamlet vrátí domů. S králem se dohodne ho zabít a má se tak učinit během šermířského souboje. Zde je otrávené víno a také Laertes má otrávené ostří meče. Během boje se královna napije z číše, které byla určená Hamletovi a král jí v tom nezabrání. Hamlet je zraněn, ale neví o té otravě a pokračuje se v boji dál. Oběma vypadnou kordy a vymění si je. Hamlet zraní Laerta, který brzy na otravu zemře. Než ještě zemře Hamlet, tak pomstí smrt své matky a otce a probodne krále. Navíc si přeje, aby na dánský trůn usedl Fortinbras, norský kralevic, který kdysi chtěl i na Dánsko zaútočit, ale pak to odneslo Polsko.

Hordubal - Karel Čapek

01:13 05.01.2016

tento článek je z července 2003 a byl původně umístěn jinde

Postavy: Juraj Hordubal, Štěpán Maya, Hordubalová, Gelnaj, Biegl, …

 

Tohle je velice pěkný román. Fakt se to dobře četlo. Navíc to nebylo dlouhé a mělo to skvělou myšlenku. Kniha je rozdělena na tři části. První vypráví o Juraji, vlastně ji vypráví skoro on, protože je to plné jeho vnitřních monologů. Druhá je z policejního vyšetřování a třetí od soudu. Všechny tři části jsou brány z jiných pohledů, vlastně jiní lidé přemýšlí o stejné věci, takže se zde dostáváme k jiným závěrům.

 

Tudíž začněme od první knihy. V ní se Hordubal vrací domů z Ameriky, kde osm let tvrdě pracoval. Vydělal si tam dost peněz, ale větší část mu ukradli. Hordubal byl (a je) ženatý a se svou ženou si dopisoval prostřednictvím svého přítele, který uměl anglicky. Ten ale zemřel, a tak Hordubal přestal své ženě asi na 4 roky psát a posílat jí peníze.

 

Domů se strašně těší, ale když už tam má být, přepadne ho strach. Neví, jakým přesně způsobem se má doma ukázat. Nakonec se tedy doma ne příliš šťastně ukáže. Jeho dcerka, které v době jeho odjezdu byly tři roky, se k němu moc nemá a jeho žena je strnulá. Ani spát ho u sebe nenechá.

 

Hordubal je tak trochu šokován, když se vrátí domů. Má čeledína, který spolu s jeho manželkou přeměnil hospodaření jeho statku úplně k jinému obrazu. Takové pole v kopcích měl dřív Hordubal, pěstoval na něm plodiny, měl krávy na maso atd. Prostě zastával takový způsob zemědělství, které je těžké, ale u kterého jsou výsledky relativně okamžité a viditelné.

 

To May, čeledín, spolu s jeho ženou všechny krávy prodali, prodali i pole v kopcích a koupili v nížině. Zde pěstovali koně. Nebylo to na maso, ale chovně. Za ně pak potom, co je vychovali, dostávali peníze. Chovat krávy na mléko se jim například nevyplatilo, radši ho kupovali od sousedů atd. Prostě úplně jiné - takové, co Hordubalovi, který byl zvyklý třeba spát u kravek, nebo si s nimi povídat, moc nešmakovalo. S koňmi si povídat nesměl, aby nějak nepolevili…

 

Hordubal je tedy vystaven takovému vnitřnímu boji. Jeho dcera si radši hraje se Štěpánem, než s ním, u stolu vždycky panuje ponurá nálada, ani moc pomáhat nemůže, aby něco náhodou nepokazil. Po čase se navíc popere v hospodě s jedním chlapíkem, který o jeho ženě pověděl, že je to kurva, co spí s jeho čeledínem.

 

To Hordubalovi vadí. On je naivní a věří, že jeho manželka mu byla vždycky věrná. Proto Mayu propustí. Jenomže jeho žena s ním přestane mluvit a zamkne se někde, takže on musí dělat všechnu tu spoustu práce, což ho unavuje.

 

Proto se rozhodne přijmout zpět Mayu. Jenomže to udělá tak, že ho zasnoubí s jeho jedenáctiletou dcerou, aby se nemohlo říkat, že spí s jeho ženou. To Maya přijme. Sepíší se různé smlouvy, kde si Hordubal s otcem Štěpána domluví na věnu apod.

 

Maya je celkem šťastný, ale Hordubal začne po celé vesnici roznášet, že Maya se zasnoubil s jeho jedenáctiletou dcerou. To Štěpánovi vadí, protože je mezi nimi rozdíl asi patnáct let, takže jednou mu utečou nervy a řekne, že se mu to vůbec nelíbí atd., a tak Hordubal roztrhá smlouvu a chce, aby Maya vypadl. Maya nechce, a tak ho Hordubal hodí přes plot, což Mayu naštve, protože to viděli někteří lidé, co se samozřejmě začali smát.

 

Hordubal se dostane zase do té situace, kdy jeho žena chce protestovat, ale on je v takovém vnitřním sváru, a tak začne dělat úplné koniny. Začne si po okolí hledat práci, zbaví se jednoho dobrého koně, zajde do hor za přítelem, kterému řekne, aby ostatním řekl (vlastně v tom smyslu, aby to šířil), že jeho žena je mu věrná, i když ji asi se Štěpánem viděl za vsí. Navíc sepíše závěť, kde všechno odkazuje své ženě, která je mu podle jeho slov před Bohem nesmírně věrná. Nějak tak to napsal.

 

Hordubal onemocní a zemře, čímž začíná druhá část knihy. Zde se vede vyšetřování. Lidi si myslí, že byl Hordubal zabit. A ona je to pravda! Teda částečně. Hordubal měl těžký zápal plic, navíc silné srdeční potíže, takže by buď během noci stejně zemřel, nebo by ho zabilo sebemenší vzrušení.

 

Vede se vyšetřování. Na místě jsou zanechány hodně neprofesionálně udělané umělé stopy, které policii vůbec nezmatou. Vyšetřování vedou dva muži. Jeden starší, takový místní chlápek, který by vše nejradši zakončil jako přirozenou smrti (protože by Juraj stejně zemřel) a mladší, takový horlivý týpek, který to chce vyřešit.

 

Hned je podezřelý Štěpán, pak i Hordubalova žena. Místní doktor udělá pitvu a zjistí, že měl Jural propíchnuto srdce nějakým ostrým předmětem. Jde o jehlu na pletení košíků, která se u Majů ztratila.

 

V této době se pošle Hordubalovo srdce do Prahy na vyšetření odborným lékařům, cestou se nějak zdevastuje, takže pražští lékaři se na něj jen mrknou a napíší špatný verdikt, že je díra od srdce z pistole, a ještě si postěžují na amatérství venkovských lékařů.

 

No, důkazy jsou de facto jasné (patří mezi ně například to, že Hordubalová otěhotnila před návratem Hordubala, což je asi jeden ze 4 velkých motivů), takže se přechylme k třetí části knihy, která je u soudu. Zde jsou již evidentně znát rozdíly uvažování cizích lidí. Ty si vytvářejí vlastní teorie. Například tak Hordubalová donutila Juraje napsat závěť, šířit o ní oslavné věty, nutila ho hledat si novou práci, Juraj že byl slaboduchý a nechal si všechno líbit, atd.

 

Při tomto procesu se semkne celá oblast a pomáhají žalobě. Nejde jim ani tak o vraždu, ale o ten milostný poměr. O zradu! Byl tím totiž porušen takový místní řád, a každý chce Hordubalovou a Štěpána odsoudit. Proto není nouze ani o důkazy.

 

Obhajobě zase pomůže ten chlápek z hor, který poví, že po něm Hordubal chtěl, aby ostatním pověděl, že jeho žena je mu věrná. V té chvíli to zní jako vzkaz ze záhrobí… Takhle to prostě Hordubal nemyslel.

 

Nakonec se Maya ke všemu přizná, ale opět to nepasuje s důkazy, a tak se vyšetřuje i ve stavení. Důkazy jsou takové, že i přes proslovy obhájců, kteří využívali ke svým obhajobám jiná "předělaná" fakta, budou Maya a Hordubalová odsouzeni. Ačkoliv je vinný spíš Maya, 100% se na vině snesou soudci jen u Hordubalové, která celou dobu u soudu byla prezentovaná jako taková krutá ženština, co neměla ráda ani vlastní dítě a která vlastně ke všemu navedla. Hordubalová dostane 12 let.

 

To Maya dostane doživotí, ale o jeho vinně jsou přesvědčeni u soudu jen 2/3 z porotců.

 

Inu, jsme na konci. Vše končí konstatováním, že Hordubalovo srdce se někde ztratilo.

Muž se psem - Zdeněk Jirotka

11:20 06.04.2010

přečteno v dubnu 2001 (kniha napsána v roce 1944)


Postavy:

Jiří Teston, pan Maresku, inspektor Valet, pan Kavaňas,..

 

Muž se psem je komicky psaná detektivka s celkem dost originálně komickým příběhem. Hledá se totiž celosvětově hledaný muž Jiří Teston, který se proslavil několika pošetilými podvody, kdy poškozoval mezinárodní banky o částky, pohybující se v naší měně kolem pěti korun.

 

A tak po tomto muži pátrá policie intenzivně po celém světě, aniž by věděla, jak vlastně vypadá. Policie měla totiž pouze jeho fotku z dětského stavu, kdy jako batole leží nahý na kožešině. Proto také byla podezřívána spoustu lidí.

 

Nyní se začíná děj knihy soustředit na inspektora Valeta, který ze zvědavosti jede na opuštěný maják uprostřed širého moře, kde chce navštívit pana Kavaňase, který zde slouží z nešťastné lásky dvacetiletou a nepřetržitou směnu a chvíle si krátí tím, že studuje knihy, aby se z něho mohl jednou stát detektiv.

 

Všechno vyvrcholí tak, že si pan Kavaňas s inspektorem Valetem vymění na měsíc povolání, aby tak pan Valet mohl zažít vytoužený klid a pan Kavaňas se dostal zase jednou mezi lidi, kde už 19,5 let nebyl a chce při této měsíční "dovolené" chytit Jiřího Testona, s čímž si je velmi jistý.

 

Hned na začátku svého pátrání se pan Kavaňas pověsí na podvodníka pana Maresku, který si také říká pan Peters, pan Wild a jinak, aniž by autor věděl proč a čtenář si tak myslí, že pan Maresku je Jiří Teston. Pan Maresku se v minulosti proslavil pár občas nepovedenými podvody, které se vyznačovaly svou komičností.

 

V této době je ale pan Maresku šikovný podvodník, rád dělá "vtipné" podvody, a tak ho pan Kavaňas začne sledovat a jednou, když tak jedou vlakem, tak si pan Kavaňas "adoptuje" jednoho velmi chytrého a opuštěného psa, a proto je hned panu Mareskovi podezřelý, protože podle něho je každý muž se psem policistou.

 

Proto také na jednom nádraží se pan Maresku lstí zbaví pana Kavaňase, a to tak, že mu podstrčí jeden kufřík, aby si policie myslela, že je to Jiří Teston, ale pan Kavaňas se naštěstí zná na policejní stanici s jedním policistou, a tak je puštěn a jede do hotelu, kde si objednal pokoj.

 

Ten pokoj už je ale obsazený panem Mareskem, který se také začne vydávat za pana Kavaňase, a když potká jednu údajnou svou známou, tak se rozhodne jet do Prahy za "svým bratrem" a vydávat se dál za pana Kavaňase a získat tak nějaké peníze. Všechno se ale zamotá a pan Maresku je v Praze chycen, když se vydává za pana Kavaňase, majitele obrovské firmy produkující králičí produkty.

 

Historie té firmy je rovněž zajímavá. Pan Kavaňas totiž předtím, než odjel do ciziny k moři, kde se stal hlídačem majáku, tak svěřil svému bratru svých pár králíků, se slovy, aby se mu o ně postaral a on se o ně staral tak důkladně, že jich teď měl nespočitatelně a měl díky ním hodně peněz, které chtěl i s králíky přenechat bratrovi, ale musel počkat ještě půl rok, protože tak dlouho měl pan Kavaňas ještě pracovní úvazek na majáku.

Lady Fuckingham - Oscar Wilde

03:52 20.08.2013

Tahle krátká novelka není nic extra skvělého, ale bylo to poměrně zajímavé nahlídnout do toho, co všechno za prasárničky byli schopní lidi vymyslet kolem roku 1880, kdy tato práce vznikla.

Vše pojednává o nymfomance Beatricii. Ta má ráda sex a aby ho získala, zneužívá k tomu neznámé lidi, své služebnictvo či muže svého zemřelého chotě.

Její okolí ale o moc jiné není. Sexuálně jí zaučila žena, která byla něco obdobného. Obě měli poměr se svým služebnictvem, které rádo vykonávalo jejich nadržené prosby. Obě se účastnily skupinových seancí, kde hlavní cílem byl sex. Všichni rádi svévolně souloužili a dělali různé prasárničky. Za jednoho postaršího prasáka se později B. provdala. Ten jí ale víceméně chtěl hlavně proto, že to byla kurva. Po svatbě jí podváděl se svými služebníky a nechal jí souložit s jiným svým služebníkem. Podváděl by se slušelo dát do uvozovek, protože B. to vlastně nevadilo a když je načapala, tak se chtěla přidat. Toho dne manžel i zemřel.

Po ovdovění B. začala svádět slušného bratra svého manžela a taky z něj udělala čuňase. Ten začal po své tlusté ženě vyžadavot anální sex a podobné věci. Zdůvodňoval to např. tím, že mu devět (nebo kolik) dětí už stačí a další nechce. Zato B. žádné děti neměla, i když si nevybavuju něco o tom, že by používala ochranu nebo že by byla neplodná.

Tento způsob života se projevoval na jejím zdravotním stavu. B. si ale nemohla pomoci a dále musela svádět. Tato novelka je vlastně takové sepsání jejích vzpomínek pro nejnovějšího amanta, s kterým už ale nic mít nemůže, protože umírá. Pravděpodobným úmrtím kniha i končí.

Pokud si chcete udělat lepší přehled o sprostém obsahu, co v knize je, tak zde nabízím odkazy na jiný web, kde jsou některé hlášky vypsány:

Božena Němcová - Karla

10:00 02.05.2010

přečteno na začátku července 2003


Postavy: Karla, Markytka, Hanka, Bárta, Petr, Milota, Milotová, ?

 

Troufám si tvrdit, že je podle této povídky napsána jedna cimrmanovská hra. Proč? No, Karla je totiž příběh jednoho takového zvláštního děvčete. Jako mimino se vrátí se svojí matkou z Německa, kde byly doprovodit na vojnu svého otce, který tam ale zemřel.

 

Otec, ani matka Karly (Markytka) si nikdy nepřáli chlapce, aby nemusel jít na vojnu. Jeden jim umřel, ale jim to zas tak moc nevadilo, protože si mysleli, že by mohl potom zemřít na vojně. Vzápětí se jim narodila Karla.

 

Markytka se s Karlou vrátila do své rodné vesnice, kde začali žít na jednom statku u Milotů, kterým tam sloužili. Milotovi měli stejně starou holčičku, s kterou začala být Karla vychovávána (u Markytky).

 

Plynul čas, obě děvčata si odchodili školní docházku, až se dostaly do doby, kdy se jim začali dvořit nápadníci. Hanka nikoho neměla, o Karlu se začínal zajímat Petr, ale ona ho neustále odmítala. Petr se přesto nenechal odbít a ke Karle neustále podlejzal.

 

Děj této povídky se odehrává na prosté jihočeské vesnici, kde baby vedou kecy, všichni se bojí, aby si neudělali před sousedy ostudu apod. Jsou zde i různé zvyky. Například chlapci v určitou dobu dávají dívkám, které se jim líbí, pěkně zdobené přeslice. Karla dostala jednu od Petra a jednu dala Hance. Prý jako, že si udělají z ostatních srandu, tak ať mlčí, od koho ji dostala.

 

Něco podobného se stalo i později. Karla prostě začala Hance nadbíhat, ale ta to brala jen se srandou.

 

Uplynul nějaký čas a do vesnice přišel na tancovačku jeden voják, Bártův (kmotr) bratranec. Karla ho poprosila, jestli jí nepučí šaty a on ji poslechl. Pučil jí šaty a ona v nich přišla na tancovačku.

 

Všichni z toho měli ohromnou srandu a Hanka protancovala s Karlem (nikoliv s Karlou, ale s Karlem, i když jde o stejnou osobu) celou noc. Ještě mu slíbila, že bude jeho děvčetem.

 

Přes tu samou noc měla Markytka jako v poslední době vždycky špatné sny a poté, co myslela, že Karel prozradil jejich tajemství, ho sama prokecla. Karel totiž není dívka, ale muž. Sama Markytka ho do této hry nutila, aby ho ochránila před vojnou, ale Karla už to přestalo bavit. Nechal si vlastně slíbil od Hanky, že bude jeho a vydal se tajně na vojnu. Tam si odsloužil povinných osm let (původně to mělo být 14 let), a pak se vrátil s Hance, se kterou se oženil.

 

Kniha je psána zastaralým jazykem, kompozice je chronologická s retropektivami, v přímé řeči je místní dialekt.

Jiří Dudek neboli napálený manžel - Moliére

22:22 20.04.2010

(přečteno a napsáno v lednu 2001)


Postavy:

JIŘÍ DUDEK, bohatý sedlák, manžel Andělin 
ANDĚLA, žena Jiřího Dudka, dcera pána z Volovic 
PÁN Z VOLOVIC, venkovský šlechtic, Andělin otec 
PANÍ Z VOLOVIC 
KLITANDR, Andělin ctitel 
KLAUDÝNKA, Andělina komorná 
LUPEN, chasník v Klitandrových službách 
MIKEŠ

 

Jednou uvidí Jiří Dudek vycházet ze svého domu nějakého muže. Tento muž se jmenuje Lupen. Při rozhovoru s tímto mužem Dudek zjistí, že se o jeho ženu začal zajímat jistý Klitandr, který jí poslal po Lupenovi psaníčko.

Dudek, potkajíc Anděliny rodiče, jim všechno vypoví. Oni ale nevěří. Tak si všichni promluví s Andělou i s Klitandrem, ale oni všechno popřou. Je to přitom pravda. Anděle nevadí, když o všem bude vědět manžel, ale vadilo by jí, kdyby se o to dozvěděli její rodiče.

Klitandr se jednou dostane i k Anděle do domu, kde si spolu povídají. Dudek to zjistí a přivede Anděliny rodiče. Anděla si ale přítomnosti svých rodičů všimne a vše zahraje tak, že ji její manžel křivě obviňuje a kritizuje.

Všechno vyvrcholí tím, že se jednoho dne Anděla s Klitandrem a její komorná Klaudýnka s Lupenem v noci setkají venku a povídají si. Dudek vše zjistí a pošle pro rodiče. Než ale rodiče přijdou, Anděla lstí dostane Dudka ze zamčeného domu ven a sama se v něm zamkne a obviní manžela z různých věcí. Když přijdou rodiče, tak to opět nevypadá pro Dudka dobře a vlastně tato hra i končí. Končí tedy skleslostí podvedeného Dudka.

Woody o Allenovi - Stig Björdman

21:00 10.04.2010

přečteno v červenci 2002


Postavy: nejsou; je to pouze tokový velký rozhovor mezi S. Björdmanem a Woody Allenem

 

Stig Bjórdman je asi velký fanda Woody Allena, protože z knihy vyplynulo, že toho o něm ví hodně a že zná všechny jeho filmy. Navíc je autorem této tlusté knihy.

 

Tato tlustá kniha jsou vlastně rozhovory Stiga s Woodym (Woody Allen není pravé jméno tohoto muže).

 

Z knihy vyplývá, že Woody už od mládí psal hodně příběhů - měl prostě nápady. Navíc chodil pořád do kina.

 

Nevím, těžko říct, ale myslím, že se tahle kniha hodí spíš jen pro skalní fandy Woodyho. Já jsem si ji půjčil jen tak ze zvědavosti, protože mě tak trochu zajímá dění kolem filmu a kdybych náhodou měl někdy nějaké to štěstí, tak bych chtěl u filmu nějak dělat, ale i přesto mě kniha nepřišla tak zajímavá - tedy spíše pro mě nějak užitečná, protože občas má takové pasáže, "jaké máte názor na toto a toto", což je vlastně pro normálního člověka nepodstatné.

 

Ale nelituji přečtení této knihy. Něco bylo zajímavé a já totální neznalec Woodyho filmů jsem se dozvědět, jak je to geniální člověk - tenhle člověk totiž poměrně rychle po příchodu nějakého nápadu napíše film, díky dobré smlouvě si ho hned sám natočí a ještě si v něm zahraje. Pak si ho ještě s někým sestříhá, za což získal už nějakého toho Oscara.

 

A tak je to pořád. Už při natáčení nějakého filmu Woody myslí o filmu dalším, takže se nedivme, že je tato kniha tlustá, když se v ní mluví o každém z jeho filmů (teda o každém do roku 1996).

 

 

Životopis: Woody se narodil 1. 12. 1935 a vyrůstal v Brooklynu. Už před maturitou si vydělával reklamními slogany. Kolem roku 1953 pak začal posílat vtipy a aforismy do novin. Ve škole moc neprospíval. Krátce pak pobýval v Hollywoodu, kde vymýšlel gagy pro TV show. Roku 1956 se vrátil do N.Y., věnoval se filozofii, psal jevištní skeče a vystupoval v klubech. V polovině 60. let byl pak objeven pro film Ch. K. Feldmanem.

 

V letech 54-59 byl ženatý s herečkou Louise Lasserovou. Pak mu byla partnerkou Diane Keatovová, kterou později nahradila Mia Forrowová (matka jeho dítěte). S tou se také rozešel a od roku 1991 je jeho družkou Soon-Yi, adoptivní dcera Forrowové.

Revizor - Nikolaj Vasiljevič Gogol

20:00 10.04.2010

(přečteno a napsáno v listopadu 2001)


Postavy:

Anton Antonovič Skvoznik - Dmuchanovskij: policejní direktor 
Anna Andrejvena: jeho žena 
Marja Antonovna: jeho dcera 
Luka Lukič Chlopov: školní inspektor 
Jeho žena 
Amos Fjodorovič Ljapkin-Ťapkin: sudí 
Artěmij Filipovič Zemljanika: kurátor chudinských ústavů 
Ivan Kuzmič Špekin: poštmistr 
Petr Ivanovič Dobčinskij 
Petr Ivanovič Bobčinskij: statkáři žijící v městě 
IVAN ALEXANDROVIČ CHLESTAKOV: úředník z Petěrburgu 
Osip: jeho sluha 
Christian Ivanovič Gibner: okresní lékař 
Fjodor Andrejevič Ljuljukov 
Ivan Lazarevič Rastakovskij 
Štěpán Ivanovič Korobkin: úředníci na penzi, městská honorace 
Štěpán Iljič Uchovertov: revírní inspektor 
Svistunov 
Pugovicyn 
Děržimorda: policajti 
Abdulin: kupec 
Fevroňja Petrovna Pošlepkinová: žena zámečníkova 
Kaprtálova žena 
Miška: sluha u policejního direktora 
Číšník: Hosté, kupci, měšťané, žalobníci

 

Revizor je komediální drama od jednoho z významnějších ruských realistických spisovatelů. Jeho děj je velice jednoduchý a přitom i líbiví. Jde o to, že v jednom carském ruském městečku se lidé dozvědí, že k nim má přijet (možná i tajně) revizor. Vznikne proto poplach, protože ve městě není zrovna všechno OK a každý z významnějších lidí by zde mohl nějak utrpět.

 

V té době už dva týdny pobývá v jednom hostinci muž zvaný Chlestakov, úředníček to z Petěrburku, hlavního města Ruska, který se trošku vyvyšuje nad své postavení a zdejší lidé si proto začnou myslet, že je to ten revizor z Petěrburku. Začnou proto za ním chodit, přisluhovat mu a on to nejdřív považuje jenom za dobrou ochotu místních lidí. V opilosti jim ještě napovídá takových řečí, jak je významný a mocný, že se lidé začnou bát.

 

Druhý den už pomalu začíná zneužívat svého postavení. Když vidí, že by mu každý strašně ochotně půjčoval, tak si tzv. půjčí takové množství peněz, že by mu mohl každý závidět. Samozřejmě, že od každého trochu, ale celkem to dělá hodně.

 

Se sluhou jim pak dojde, že ho mají za něco jiného, než je. Když mu na sebe ještě lidé trošku nažalují, tak to napíše svému příteli - novináři, do Petěrburku. Sluha ho také přemluví, aby ještě ten den odjel, že by se mu to mohlo vymstít a on tedy souhlasí. Zatímco tedy sluha připravuje odjez, Chlestakov ještě vyslechne hlasy nespokojeného lidu, který si přijde na úředníky stěžovat, půjčí si další peníze, a pak ještě požádá o ruku dceru místního policejního komisaře, i když je schopný pobláznit hlavu i jeho ženě.

 

Pak ale musí odjet se slovy, že se za dva dny vrátí. Když odjede s krásnými věcmi, koňmi a spoustou peněz, tak se všechno trošku vrací do normálu. Lidé chodí gratulovat té dceři a jejím rodičům, otec uvažuje o postu generála, všichni se tváří vesele, i když jak se tváří ještě neznamená, že tak i uvažují.

 

Šťastnou ideu přeruší až pošťák, který otevřel Chlestakův dopis a přečetl si ho. Zjistil z něho, co Chlestakov je a všem to řekl. Ty jsou naštvaní a jsou ještě víc, když se dozví, že si pro ně nechal poslat z hostince opravdový inspektor.

Harry Potter a Relikvie smrti

11:00 30.07.2009

(přečteno a napsáno v červenci 2009)

Vzhledem k tomu, že obsah děje si lze najít např. na Wikipedii, tak se rozhodl neplýtvat časem na dějový popis. Spíš bych uvedl jen několik osobních dojmů.

  • I když bych si možná dokázal představit trošku jiný děj, knížka je i tentokrát napsána velice čtivě, napínavě, je krásné, jak se vysvětlí třeba nějaké skutečnost z předešlých dílů. Na tohle má Rowlingová doopravdy talent.
  • Harry Potter má i tentokrát věčně nějaké štěstí, věčně mu někdo na poslední chvíli pomůže, věčně si na poslední chvíli něco uvědomí atd. Tohle je takový prvek, s kterým se v ději možná mohlo plýtvat trošku méně. Dále mi do tohohle světa nezapadají trošku ty partie, díky kterým vlastně Harry furt žije. Vono už to, jak jako malý neumřel, že jde prostě o lásku, pak zde taky mohl umřít, a vlastně díky jeho skvělému charakteru se to nestalo, a pak bych si třeba odpustil ten fakt, že ho na popravu doprovázeli všichni, které měl rád a normálně si povídal s jejich duchy nebo co to bylo. Je to taková skutečnost, která mi i do tohohle fantaskního světa moc nezapadá. Smrt je prostě smrt.
  • Možná trošku škoda, že byly upozaděny láskyplné vztahy hlavních hrdinů. Ron s Herminonou po sobě "jeli" už dřív, tak je škoda, že tak dlouho chodili kolem horký kaše... A Ginny a Harry, kteří se k sobě taky měli, tak tam je nějaké líbání na začátku, a pak v podstatě Ginny je chvílemi jen v závěru.
  • Oproti předešlému dílu byla osobnost Harryho Pottera snesitelnější. Tam byl místy až protivný tou svou nedočkavostí, přemýšlením nad různými otázkami atd.
  • Závěrečný epilog byl na můj vkus až trošku idealistický.
  • Napadá mě i poznámka k Jamesu Potterovi. Vlastně nebýt nějakých duchařských výjevů, jak má syna rád a pak nebýt toho, jak chviličku bez hůlky bránil Harryho a Jilly, tak vlastně působil spíš jak pěknej spratek, že člověk měl mnohem radši Snapea a fandil mu, aby mu to s tou Potterovou matkou vyšlo.
  • Brumbál byl na půj vkus až docela dost pošpiněn, na to, jaký to byl v předešlých dílech přehodný dědeček. Každý chybuje, ale jak snadno si ublížil prstenem, to je taky trošku škoda, že tu Rowlingová nevymyslela něco komplikovanějšího.
  • A pak tu jsou ty viteály. Když uvážim, jakými všemi kouzly byl ochráněn medajlon, který byl hledán v předešlém dílu, tak vlastně ostatní viteály nebyly chráněny prakticky vůbec. Stačilo "jen" přijít na to, co a kde by to mohlo být, a "bylo to".
  • Závěrečný boj je další scéna, kterou bych si asi dokázal představit jinak. Voldemort se tu nechoval moc jako nejobávanější čaroděj, ale spíš jako magor. Myslí si, že zabil Pottera, a už si vůbec nehlídá hada, a ještě by se něco našlo. A závěrečná scéna, kde tam spolu bojují s Potterem. Pěkné, hrdinské, Harry vynikl a všechno osvětlil, ale nevim, být tam největší všivák obklíčenej spoustou čarodějů, tak proč na něj nezaútočit hromadně, že? ;-)

Tak to bylo pár bodů, které mě teď z fleku napadly. Samozřejmě, že by mi je někdo mohl v diskusi vyvrátit, ale nezkoušejte to radši, je to vlastně nějak i jedno. Knížce i přes nějaké takovéhle filosofování dávám vysoké hodnocení.Celá série je velice čtivé dílo a doporučuju ho (první díl možná ještě nic moc, ale jak nové díly začnou vysvětlovat předešlé věci, to se hodně povedlo, a člověka to víc vtáhne).

Divá Bára - Božena Němcová

08:00 01.05.2010

přečteno 8. července 2003


Postavy:
 Bára, Elška, Jakub, Josífek, kostelník, Pepinka, ?

 

Divá Bára je povídka o dívce, jež přišla v dětských letech o svou matku, ale nepředbíhejme. Celý to přeci muselo začít sexuálním kontaktem mezi jejím otcem a matkou, a k tomu hned tak nedošlo. Její otec, Jakub, byl starý mládenec a nechtěl se vůbec ženit. Pak mu ale lidé nakecali, že když nebude mít dítě, že se nedostane do nebe, a tak se oženil s jednou ženou, ta otěhotněla, a tak se narodila Bára.

 

Jak jsem již v první větě řekl, matka Báře brzo zemřela. Stalo se to za takových divných okolností, že si lidi, velice pověrčiví v tomto kraji, začali povídat, že v chalupě byla polednice a že je Bára nějak očarovaná.

 

Bára rostla, lidi v kraji ji neměli moc rádi, ale přesto se našli tací, s kterými se spřátelila. Šlo například o děti Josífka a Elšku. Oba byli z takových těch náboženských kruhů (kostelníkovic rodina apod.). Spolu si hráli různé hry, až došlo ke zvratu. Elška se odjela učit novému životu do Prahy, Josífek byl poslán studovat na školu, aby jednou mohl ve stopách svého otce kráčet.

 

A tak Bára zůstala sama. V této době vyrostla na vrchol sil a stala se z ní vysoká a strašně silná žena. Jeden zuřivý býk měl z ní například respekt.

 

Po třech letech se Elška domů vrátila. Bára byla strašně šťastná. Byly totiž s Elškou velké kamarádky, i když si vykaly. Ona totiž Elška pocházela na rozdíl od Báry z vyšších kruhů. Elška v Praze maximálně ještě víc zkrášlila, jinak se vůbec nezměnila. A tak i nadále trávila hodně času s Bárou.

 

Matka našla Elšce nápadníka, ale ta ho nechtěla, protože se jí zalíbil jeden doktor z Prahy. A tak, když to zrychlím, Bára se pokusila jako duch jejího nastávajícího, jenž byl děsný strašpytel, vystrašit. Povedlo se jí to, ale byla odhalena.

 

Za trest musela Bára strávit noc na hřbitově, ale jelikož byla odvážná, nebála se toho jako ostatní. Proto tam noc strávila, a když se ráno vzbudila, stál u ní jeden myslivec, který se jí líbil. Chtěl Báru jakoby osvobodit, ale ona nechtěla, protože by to vypadalo, že je strašpytel. Proto tam spolu a s Bářiným otcem (ten spal v noci ze strachu o svou dceru před hřbitovem) počkali na ostatní, čehož využili k tomu, že myslivec požádal Báru o ruku a ona souhlasila. I s otcem se odstěhovali pryč k myslivci.

 

Elšce bylo dovoleno si vzít doktora, protože její teta z Praha napsala, že neodkáže Elšce svůj majetek, pokud si nevezme toho doktora, který ji zachránil život.